Advent

Tak jsem včera úplně náhodou zjistila, že mám blog... Nevím, kdy jsem si ho zařídila ani za jakým účelem, podle času založení ale odhaduji, že to bylo v zápalu nadšení před cestou do Pekingu, v létě 2007.

Vtipné je, že neznám ani webmail ani heslo..

Od té doby se mnoho změnilo, nadšení i zapálení mne opustily, nicméně dostavily se jejich variace. Nejsem nadšená z Číny jako takové, natož z Číňanů, ale mám ráda čaj, literaturu, filmy... prostě se vracím ke kořenům (rozuměj - vždy jsem byla knihomolík a každou stránku zapíjela hektolitry čaje, aby byly stravitelnější. Postupem/nedostatkem času tato záliba ustoupila povinnostem a teď se k ní pomalinku vracím, doufám.).

Ve všem tom shonu jsem si náhle uvědomila, že je tu advent a že Vánoce už klepou na dveře. V Pekingu to bylo snazší, Vánoce se tam neslaví - ne tradičně, nedílnou součástí komerce již ale samozřejmě jsou, takže odpadly veškeré starosti s kupováním dárků, výzdobou a podobně. Zvláštní je, že v té době, kdy jsem to dělat "nemusela", se mi po celém tom vánočním šílení nejvíce stýskalo. A dnes, když můžu běhat po trzích a upíjet vánočního punče co hrdlo ráčí (a občas už ani neráčí), tak nemám kdy a více méně mě to obtěžuje. Chtěla bych svým nejbližším darovat něco pěkného, ale skrz celé to školní šílení s ukončováním semestru, zkouškami atp. nemám na vánoční atmosféru ani trošku pomyšlení.

No, alespoň jsem si koupila vánoční svíčku a na ploše počítače nainstalovala adventní věnec - díky tati. Zatím mu hoří jedna svíčička, jsem zvědavá, jestli se zítra zapálí druhá. A až se zapálí třetí, tak bude průšvih - zkouška z baroka.

A zase jsem myšlenkami u školy. Jak já ten ústav zbožňuji...

Alespoň se mi podařilo naladit Radio Leoben, tak vzpominam na Mammu a ostatní.

Tak, a pro teď už stačí - honem do práce nebo nebudou kredity.